pic/xm.gif

5/98
xm01 xm5
Původní znění na diskzínu vyšlo 1.5. 1998. Přepis do HTML ukončen 7.9.2002

outro

Seriozní i neseriozní informace o dění nejen na Spectristické scéně.....

  Aragorn of NC bude od 11.5. na měsíc mimo, nebude tedy k zastižení ani doma ani v Green Hell....


  26.4. 1998 to Aragorn měl opět za kulaté číslo ... 150 dní vojenských....


  Mezinárodní demo First Association (FA) mělo být hotovo už koncem roku 1997, ale protože bylo poměrně krátké byla jeho uzávěrka odložena na začátek prázdnin, čehož se rozhodli využít hlavně členové Naughty Crew. Další informace v dalších číslech...


  Konkurenční časopis Your Spectrum 5/98 vyšel v nákladu 1000(!) výtisků... Toto je poslední krok firmy 8Bit Company zvýšit počet svých předplatitelů rozesíláním výtisků zdarma.


Aragorn of N.C.


Perspektivy padesátníka


(po přečtení prosím potlesk)

  Po padesátce počínají pánové podobní pohasínajícím plamenům, pociťovat první příznaky postupující pohromy.
  Především prudce poklesne pohlavní potence. Protože pánové přestanou postačovat perverzním požadavkům poživačných paniček, počnou pokukovat po patnáctkách. Puberťačce postačí patřičné pohoštění, popřípadě pán poplácá prevíta po prdýlce. Políbí li pak přitažlivá panenka plešatce před přihlížejícími páprdy, polichocený prďola podstrčí poupěti pětistovku pro pořízení parády. Praktické pro patnáctku - postačující pro padesátníka. Posléze pánové pozbyvší peněz, pouze prohlížejí pornografické plátky pro připamatování podoby, případně polohy přirození protějšího pohlaví.
  Po pozbytí pohlavního pudu preferují pánové především pivo. Posedávají po putykách, pěstují pivní panděro, probírají politiku. Poléhají po pohovkách. Přitom pokuřují. Příbytkem proniká puch, připomínající pálené paznehty. Pánové pořád pošilhávají po plotně. Permanentně podrážděné paničky připravují pamlsky pro přecpaná panděra povalečů. Pak padesátníci počínají pozorovat patologické proměny.
  Po přečtení příruček pátrají po příznacích pepky, případně pankecerózách. Přestávají pít. Podvečer pobíhají po parcích pupkáči podobní předpotopním příšerám. Poděšeni představou prouzených plic, přestávají pokuřovat (příliš pozdě).
  Přibývá potíží. Potíže působí - pajšl, páteř, paradentóza, prostata, progresívní paralýza, plynatost. Pánové prostudují pravidla preventivní péče, polykají prášky, panikaří při pověstech provázející pohřby přátel. Postupně pitomějí.
  Poslyšte přátelé padesátníci, proč pohekávat pod peřinou? Proč plakat pro pubertální pošetilost? Potlačme pochmurné představy! Překonejme pocity příkoří páchané přírodou! Přestaňme pofňukávat! Potvrďme pověst průkopníků! Pozvedněme prapor pokroku! Pojďme pracovat pro přestavbu !!!
  Jako součást dárku k padesátinám dostal od přátel
Váš

IJK


A teď nějaké pozdravy:

  Nazdar Busy. Nechtěl bys mi poslat schéma MB02+. Mám pár nápadů jak ho vylepšit. (snad)
  Poláci co dělali pozdrav, pro mě, ve vašem SHOCK MEGADEMU, když jsem tehdy ještě nic nevytvořil (Ovšem pochybuju že toto budete číst)?
  JardaSoft díky za soft. Sorry Aragorne co jsi zač ? HaHaHaHaHrrsfffrrrkchchchchcss hepčí je to pravda.

TORNADO


R Y C H L É Š Í P Y

rámcový návod na řešení hry
plánek Druhé strany a Stínadel
podrobný návod

Chcete-li vyřešit konverzační hru RYCHLÉ ŠÍPY musíte:

- najít na 2 místech peníze
- nakoupit špendlíky, lano, baterku, lopatku
- dostat se do kostela sv. Jakuba
- ve zvonici najít deník
- najít shromažďovací místnost Vontu
- prokopat zával ve sklepě kostela
- najít kůlnu Jana Tleskače
- najít klíč od vrátek v kostele
- vzít hlavolam po shromáždění Vontů a odnést ho do klubovny RYCHLÝCH ŠÍPŮ

Potřebné informace můžete získat:
- z kroniky (3 informace)
- od kostelníka
- z deníku J. Tleskače
- z vývěsky

POZOR: pořadí výše uvedených kroků nemůže být dodrženo. (To se týká především nákupu jednotlivých potřeb, hledání peněz, průchodu kostelem apod.)
POKUD SE DOMNÍVÁTE, ŽE TENTO NÁVOD VÁM PRO VYŘEŠENÍ HRY STAČÍ, JIŽ DÁLE MANUÁLEM NELISTUJTE!!! NA DALŠÍCH STRANÁCH JE TOTIŽ PODROBNÝ POPIS HRY.
PO PŘEČTENÍ CELÉHO NÁVODU ZTRATÍ HRA PŮVAB, PROTOŽE VŠE, CO MUSÍTE ŘEŠIT DŮVTIPEM, SE V NĚM DOZVÍTE BEZ NÁMAHY (A TO BY BYLA PŘI TÉTO KRÁSNÉ HŘE ŠKODA).

SKUTEČNĚ JSTE ZVĚDAVÍ NA CELÝ

N Á V O D ???

pokud ano, pokračujte ve čtení na další straně


      ___|.2.|___| 5 |________    |   |___| a |_______
     |     ___________    |   |   |___     ___        |
     |    |XXX| 1 |XXX|   |   |    |d_:___|XXX|   |___|
     |     _______     ...    |       |       *c  |
     |____   |XXX|   | 3 |   |_______|   |       |___
        __|   |   ____|X|6:   |___    ____|     ______|
        |_:   |   |XXXXXXX|    ___        |    |__________<---
  --->    |                   |XXX|...|   |    __________e|
  DRUHÁ   |___|   |XXX|   |   |XXX| b |   |    |
  STRANA      | 8 |9______|____________________|

VYSVĚTLIVKY K PLÁNKU:
1 klubovna RYCHLÝCH ŠÍPŮ (Dlouhá ulice)
2 obchod se skautskými potřebami (Závětrná ulice)
3 obchod s horolezeckými potřebami (Dlouhá ulice)
4 železářství (Moravská ulice)
5 "památné místo" u Šmejkalovy zahrady
6 obchod s potřebami pro švadlenky (Rozdělovací třída)
7 hokynářství (Černošická třída)
8 kostelník (náměstíčko Kociánka)
9 kresba ježka v kleci
a zrušený krámek
b východ ze sklepa (Maternova 20)
c kostelní okno (při použití lana slouží jako vchod do kostela
d Tleskačova kůlna na dvorku domu v Zámečnické ulici
e 50 Kč (Slepá ulice)
* kostel sv. Jakuba
S OHLEDEM NA PŘEHLEDNOST PLÁNKU, NEJSOU NÁZVY ULIC UVEDENY
DELKA 1 KROKU: VE SMERU VYCHOD - ZAPAD __ , VE SMERU SEVER - JIH |



PODROBNÝ POPIS:

1. V klubovně si vezmete kroniku a jdete si na "památné místo" u Smejkalovy zahrady vyzvednout peníze (viz jeden z textů v kronice)

PRIKAZY: VEZMI KRONIKU, PROZKOUMEJ KRONIKU, J,Z,Z,S,S,V,V,V,S, HLEDEJ PENIZE, VEZMI PENIZE, PROZKOUMEJ PENIZE

2. Jděte koupit žluté špendlíky do obchodu pro švadlenky (viz další zpráva v kronice o poznávacích znameních Vontů)

PŘÍKAZY: J,V,J,J,V,J,J,Z,KUP ŽLUTÉ, POUŽIJ ŽLUTÉ

3. Jděte do Stínadel pro 50 Kč, které potřebu- jete na nákup všech potřebných věcí.

PŘÍKAZY: V,J,V,V,V,J,J,J,V,S,S,V,V, VEZMI PADESÁTIKORUNU

4. Vrátíte se na Druhou stranu koupit další věci: - lano:

PŘÍKAZY: Z,Z,J,J,Z,Z,Z,Z,S,S,S,S,S,Z,J, KUP LANO

- baterku:

PŘÍKAZY: S,S,S,Z,Z,Z,S, KUP BATERKU

5. Při cestách po nákupech se zeptáte kostelníka co ví o hlavolamu.

PŘÍKAZY: J,Z,J,J,J,V,J,J,J,V,J,J,J, OTÁZKA JEŽEK

6. Zbývá koupit ještě lopatku a tak pro ni jdete do železářství u Roubíka do Moravské ulice.

PŘÍKAZY: S,S,S,S,S,V,J, KUP LOPATKU

7. S nakoupenými věcmi se vydáte do kostela sv. Jakuba. Dovnitř se dostanete oknem za pomoci lana:

PŘÍKAZY:S,Z,J,J,V,V,V,S,V,V,S,V,S,S,V,J,V,POUŽIJ LANO

8. V kostele nejdříve hledáte Tleskačův deník. (viz informace kostelníka). Musíte včas rozsvítit baterku, abyste se ve tmě nezabili.

PŘÍKAZY: N,S, POUŽIJ BATERKU, Z,N,N,N, HLEDEJ DENÍK, VEZMI DENÍK, PROZKOUMEJ DENÍK

9. Na základě zápisu v deníku se vydáte hledat Tleskačovu kůlnu. S pomocí lopatky ji prohledáte.

PŘÍKAZY: D,D,D,V,J,D,S,S,S,Z,Z,J, HLEDEJ KŮLNU, V , POUŽIJ LOPATKU, VEZMI KLIČ

10. S klíčem se vrátíte do kostela sv. Jakuba. Odemknete dvířka na ochozu a sejdete do shromažďovací místnosti Vontů. Na vývěsce si přečtete zprávu o volbě Velkého Vonta.

PŘÍKAZY: Z,S,V,V,J,J,J,N,S, POUŽIJ KLÍČ, D, PROZKOUMEJ VÝVĚSKU

11. Poté si začnete prohlížet kostel. Dostanete se do labyrintu chodeb ve sklepě. Vede z něj jediná cesta, která je však zavalená. Na odstranění závalu použijete opět lopatku.

PŘÍKAZY: N,Z,D,D,Z,Z, POUŽIJ LOPATKU, POLOŽ LOPATKU

12. Zatím co jste pracovali ve sklepě, zasedala rada Vontů, která volila nového náčelníka. Při vyhlašování výsledku znovu vniknete do jejich místnosti. Na stole je hlavolam "ježek v kleci". Vezmete ho a sklepem (vyjdete v Maternové ulici 20) utečete z dosahu Vontů. Hra končí návratem do klubovny.

PŘÍKAZY: V,V,N,N,V,D, VEZMI JEŽKA, N,Z,D,D,Z,Z,Z,J,N,S,Z,Z,S,S,S,Z,Z,Z,S

13. Další věci, které při cestách vidíte (např. míč, deska, nůž, nepotřebujete a proto je nesbírejte. Pokub byste jich ssebou nesli maximální počet, znemožnilo by Vám to uspěšně zakončit hru. (Po příkazu VEZMI JEŽKA by Vám počítač odpověděl, že tolik věcí nést nemůžete a hra by skončila Vaší zkázou, protože by se vrátili Vontové). Kromě toho ve hře prohráváte pokud:

- do Stínadel jdete bez žlutého špendlíku v klopě
- ve sklepě se vydáte jiným směrem než na západ
- před výstupem do zvonice nerozsvítíte baterku

POKUD JSTE NÁVOD HRY DOČETLI AŽ SEM, NEMŮŽETE SE JIŽ PŘI ŘEŠENÍ "ZÁHADY HLAVOLAMU" POBAVIT TAK JAKO

Jar. Hrubý & syn
CHODOV u Karl.Var

Poznámka:
Programu nechybí možnost uložení současného stavu hry kdykoliv během řešení. Tento stav lze pochopitelně zase kdykoliv nahrát zpět do počítače.

Pro Xmagazín ze svého archivu a z cestiny přeložil

IJK


hw

Scaner pro ZXS

  Jednou z nejatraktivnějších aplikací zapisovače ALFI je jeho použití pro snímání obrazové předlohy. Snímání je pouze dvouúrovňové - tedy černá/bílá.

ELEKTRICKÉ VYBAVENÍ:
  Elektrické vybavení pro snímání obrazové předlohy (digitalizace obrazové předlohy - skenování) rozdělíme na dvě nezávislé části:   - samotné snímací pero
  - elektronické přizpůsobovací obvody.
  Opodstatněnost tohoto rozdělení vidím v tom, že samotný snímač v případě použití výkonnějšího počítače s vyšší rozlišovací schopností je možné připojit k vyhodnocovacím a přizpůsobovacím obvodům, které by obsahovali analogo-digitální převodník a generovaly by tak výstupní signál v digitálním tvaru obsahující údaje o stupni šedi snímaného bodu. A naopak, k danému přizpůsobovacímu obvodu je možné připojit i snímač s jiným mechanickým uspořádáním, jak bude dále popisované.

SNÍMACÍ PERO:
snímací pero   Pro snímání je použit fototranzistor, který reaguje na množství odraženého světla od předlohy. Jak je předloha v daném místě tmavá, množství odraženého světla bude menší než při světlé předloze. Aby byl vyloučen vliv okolního světla, je předloha v daném místě osvětlena miniaturní žárovkou. Její světlo, když dopadá na předlohu z bezprostředn í blízkosti, je o mnoho intenzívnější než běžné světlo v místnosti. I při digitalizaci na stole, kam dopadalo přímé světlo stolní lampy, se výsledky vůbec nelišili od výsledků při úplné tmě. Kvůli tomu je samozřejmě potřebné patřičné mechanické uspořádání, aby venkovní světlo přímo nedopadalo na fotocitlivý prvek. Na fototranzistor má dopadat jen světlo odražené od předlohy.
  Ještě důležitý je požadavek na vysokou rozlišovací schopnost snímacího pera. Nemělo by smysl provádět digitalizaci obrázku s minimálním krokem zapisovače (t.j. 0,15 mm), když by snímač byl schopný zachytit čáru tlustou více než jeden milimetr. V tomto případě by nám snímač jednoduše odfiltroval všechny detaily obrázku. Takový snímač by se dal použít při digitalizaci, kdybychom chtěli dosáhnout dobrých výsledků, museli bychom volit (pomocí parametrů mier x, mier y) vzdálenost dvou snímaných bodů minimálně 1 mm a obrázek by nesměl obsahovat detaily s menšími rozměry, kdybychom o ně nechtěli přijít.
  Celý vtip snímače spočívá ve vedení odraženého světla od předlohy k fototranzistoru přes optické vlákno, které, pro potlačení vlivu okolního osvětlení, je uloženo v trubičce z injekční jehly. Na obrázku vidíme mechanické uspořádání hrotu snímače. Bylo použito jedno vlákno z optického kabelu, který používají pracovníci telekomunikací. Samotná vlákna jsou vyrobena z plastu, díky čemuž při manipulaci nepraskají. Při zavedení vlákna postupujeme tak, že vlákno na jednom konci roztavíme nad plamenem, čímž vznikne čočka, která nedovolí vláknu vypadnout a taky se světlo spolehlivě naváže na fototranzitor.
  Žárovka nepatrně přesahuje přes trubičku s vláknem. Při digitalizaci je snímač uložený tak, aby se žárovka dotýkala povrchu snímaného obrazu. Tím se při nepříliš přesných prvků stavebnice MERKUR dosahuje konstantní vzdálenost snímacího vlákna od předlohy. Nedodržení konstantní vzdálenosti by mohlo mít vliv na kvalitu zdigitalizovaného obrazu.
  Žárovka i trubička jsou ve válečku z perinaxu (nebo z jiného neprůsvitného materiálu) upevněny lepením. Váleček je natěsno nasunutý do tělesa použitého popisovače CENTROFIX. Čtveřice vodičů je vedená přes horní otvor popisovače, kde jsou zabezpečeny proti vytrhnutí. Vodiče v délce asi 35 centimetrů jsou zakončeny nízkofrekvenčním konektorem.
  Ze zkušenosti doporučuji použít pro vedení signálu z fototranzistoru stíněný vodič. V opačném případě může být poměrně slabý signál zašuměný naindukovanými signály.
  Při nepříliš velkých nárocích na rozlišovací schopnost můžeme použít i primitivní snímač, který se skládá ze samotného fototranzistoru, upevněného v tělese CENTROFIXu. Chybějící žárovku při snímání nahrazuje stolní lampa a její vzdálenost musíme experimentálně nastavit. Když vliv okolního světla není nezanedbatelný, je nutné pracovat v šeru. Taktéž podmínky osvětlení nebudou stejné (různá vzdálenost od zdroje světla).

SEZNAM SOUČÁSTEK:
HL1 - miniaturní žárovka do digitálek - 1 kus
BL1 - fotonka KP101 - 1 kus
stereo-šnůra stíněná, 40 cm - 1 kus
pouzdro popisovače CENTROFIX - 1kus
injekční jehla LUER 5*20 - 1 kus

ELEKTRONICKÉ OBVODY:
elektronika scaneru   Elektronické obvody snímače slouží na zesílení a úpravu signálu (viz. obrázek).
  Integrovaný stabilizátor NL1 slouží k vytvoření stabilizovaného napětí 5 V pro napájení ostatních částí obvodu. Signál z fototranzistoru snímače je zesílený tranzistorem T1, se kterým BL1 tvoří Darlingtonovo zapojení. Trimrem RP2 se nastavuje pracovní bod T1. Integrovaný komparátor NL2 porovnává hodnotu nastaveného napětí (pomocí potenciometru RP6 - je to vlastně rozhodovací úroveň) s hodnotou napětí na kolektoru tranzistoru T1, které je závislé na množství odraženého světla od předlohy. Při překročení zadaného napětí se na výstupu NL2 (č.7) objeví napětí téměř 5V, při napětí nižším než zadané - výstupní napětí je téměř rovné nule. Úroveň tohoto signálu je kompaktibilní s úrovněmi TTL a je použitá pro vstup do oddělovacích obvodů počítače.
  Trimry RP3, RP4 se nastavuje regulační rozsah potencometru RP6. Odpor R5 spolu s trimrem RP5 jsou zapojené ve zpětné vazbě a slouží k zavedení hysteréze, jejíž hloubka závisí na nastavení RP5. Kondenzátor C5 zvyšuje stabilitu komparátoru NL2. Svítící diody HL1, HL2 indikují stav předlohy (světlá/tmavá) a slouží pro nastavení rozhodovací úrovně.Tyto diody nemusí být použité, jestliže program pro snímání přímo ukazuje stav snímače, ale jsou užitečné při oživování.
  Elektronické obvody pro digitalizaci se k hlavní desce připojí přes tři vodiče +U,GND,výstup. Do činnosti se však uvádí až po připojení snímače přes konektor K3, tedy přes 2 a 4 kontaktu tohoto konektoru. Celá deska se součástkami je umístěná hned vedle desky ovládání motorků a magnetu. Umístění ovládacích prvků záleží už jen na vás. Program ing. Dovala spozd14 vyžaduje připojení výstupu na 1. bit brány C, tedy PC1.

SEZNAM SOUČÁSTEK:
NL1 - integrovaný stabilizátor MA 7805 - 1 kus
VD1 - dioda KY 132/80 - 1 kus
NL2 - integrovaný komparátor LM 311 - 1 kus
T1, T2 - tranzistor KC 508 - 2 kusy
C1 - kondenzátor TE 984, 500`F/15V - 1 kus
C2, C3 - kondenzátor 100 nF - 2 kusy
C4 - kondenzátor TE 981, 200`F/6V - 1 kus
C5 - kondenzátor 47 pF - 1 kus
R1 - rezistor 10 k# - 1 kus
R2 - rezistor 27 k# - 1 kus
R3, R4, R5 - rezistor 33 k# - 3 kusy
R6, R7 - rezistor 300# - 2 kusy
RP1 - trimr 200# - 1 kus
RP2, RP5 - trimr 100 k# - 2 kusy
RP3, RP4 - trimr 10k# - 2 kusy
RP6 - potenciometr 5k#/N - 1 kus
K3 - nf konektor, 5-ti dutinkový - 1 kus
deska pro plošný spoj 100*42,5 - 1 kus

HODNĚ ŠTĚSTÍ PŘI SESTAVOVÁNÍ PŘEJE

SWEET-FACTORY


didaktik kompakt
(a zřejmě i Didaktik M 128K a Gama 128K)

  Je to neuvěřitelné, ale je to tak! I majitelé Didaktiku Kompakt si teď mohou nechat u KOMPAKT SERVISu upravit svůj počítač na stodvacetosmičku.
  Jelikož mnoho lidí asi ani netuší, co tato úprava zahrnuje, rozhodl jsem se o tom něco napsat.
Co úpravou získáte?

1) 128kB RAM
  Váš počítač se stane plně kompatibilní s anglickým modelem Sinclair ZX Spectrum 128. Existuje velké množství her (např. hry z Ruska) a programů určených pouze pro 128ičky, nebo her, které na 128ičce mají něco navíc (hudbu pro obvod AY, grafiku... - např. série her DIZZY).
  RAM je rozdělena do 8 stránek po 16384 bajtech (16kB), které můžete libovolně přepínat příkazem OUT 32765, 16-23 (pokud chcete vidět, co je ve VRAM 1) nebo OUT 32765, 24-31 (pokud chcete vidět, co je ve VRAM 2) - viz ná- sledující tabulka.

  `````````````````````````````````
  ` Stránka     ` VRAM 1 ` VRAM 2 `
  `````````````````````````````````
  ` 0 (základní)`   16   `   24   `
  ` 1           `   17   `   25   `
  ` 2           `   18   `   26   `
  ` 3           `   19   `   27   `
  ` 4           `   20   `   28   `
  ` 5 (VRAM 1)  `   21   `   29   `
  ` 6           `   22   `   30   `
  ` 7 (VRAM 2)  `   23   `   31   `
  `````````````````````````````````

  Jak sami vidíte, stránkování není vůbec složité. Kdyby však stále někdo princip strán- kování nechápal, nechť napíše a spustí tento program:

10 CLEAR 49151
20 OUT 32765,21              ;přestránkuj do VRAM 1
30 LOAD * " obr1" SCREEN$    ;nahraj obrázek
40 OUT 32765,23              ;přestránkuj do VRAM 2
50 LOAD * " obr2"CODE 49152  ;nahraj druhý obrázek
55 LET a=16+INT (RND*8)      ;vyber číslo od 16 do 23
60 OUT 32765,a               ;přestránkuj (zobrazí se tak 1. obrázek)
70 PAUSE 100                 ;chvíli počkej
75 LET b=24+INT (RND*8)      ;vyber číslo od 24 do 31
80 OUT 32765,b               ;přestránkuj (zobrazí se tak 2. obrázek)
90 PAUSE 100                 ;chvíli počkej
95 GO TO 55                  ;tak to je snad jasné

2) Dalších 16kB ROM
  ROMka obsahuje Editor 128K. Pokud pracuje- te v režimu 128K (přepínač na levé straně počí- tače je v poloze "k sobě"), tak se po zapnutí, nebo zresetování počítače, objeví menu, po kterém se pohybujete pomocí kurzorových kláves.
MENU OBSAHUJE TYTO POLOŽKY:
TAPE LOADER - něco jako LOAD ""
128 BASIC - spustí se editor 128K, ve kterém NESMÍTE používat disketovou jednotku. Příkazy se v tomto editoru vypisují písmeno po písmenu, ne tedy jako v BASICU 48K, kde jsou klíčová slova. V BASICU 128K můžete používat také ty- to příkazy:
PLAY - na Melodiku (pokud ho ovšem máte) za- hraje zadaný tón. Tóny pro kanály A, B, C se zadávají v řetězcových proměnných příkazem PLAY a$, b$, c$!
SPECTRUM - převede program z BASICU 128K do BASICU 48K. Zpět do BASICU 128K se dostanete pouze RESETEM!
LOAD ! "jméno" - nahraje soubor z paměti
SAVE ! "jméno" - uloží soubor do paměti
MERGE ! "jméno" - přihraje soubor z paměti
CAT ! - vypíše katalog o uložených souborech v paměti
ERASE ! "jméno" - vymaže soubor z paměti
CALCULATOR - BASICovská kalkulačka
48 BASIC - provede se RESET do BASICU 48K, kde můžete používat disketovou jednotku. TAPE TESTER - pomůže vám nejlépe nastavit hlavu v mgf.
3) Přepínač na levém boku počítače
  Tímto přepínačem vybíráte ze dvou režimů:
^128K (viz bod 2)
^48K
  Jestliže máte přepínač v poloze "od sebe" - - 48K, tak se po zapnutí (zresetování) počítače dostanete do BASICU, na jaký jste zvyklí. Jediné co vás asi překvapí, je nápis ve spodní části obrazovky. Místo 1993 DIDAKTIK COMPUTER tam je 1982 Sinclair Research Ltd .
  V tomto režimu můžete používat disketovou jednotku, ale se 128kB paměti! Jistě vás zajímá, zda smíte použít také tlačítko SNAP. Ano, může- te, ale na disketu se uloží nikoli SNAPSHOT o délce 128kB, ale standardní - délka je 49280 bajtů.
  Někdy se také může stát, že potřebujete, aby se počítač choval i v tomto režimu jako 48ička. Řešení je snadné, zadejte příkaz OUT 32765,48, který stránkování prostě zakáže.
  Nakonec malé upozornění pro crackery. U her "only 128", které mají grafiku ve druhé video- ram, nemůžete získat obrázek ze hry SNAPem, protože na disketu se uloží obsah VRAM 1, ve které je většinou CODE!!! Nedivte se tedy, že po "vytáhnutí" obrázku ze SNAPu se na obrazovce objeví pěkný chaoz. Co tedy dělat, když je grafi- ka ve VRAM 2 a vy nutně potřebujete obrázek? Stiskněte RESET! Data ve VRAM 2 (a nejen tam) totiž i po resetu zůstanou naprosto nedotčena. Pak už vám stačí napsat pouze nějaký program, kterým obrázek uložíte na disketu.

4) Znakovou sadu z počítače ZXS (nemá dvojitou šířku!!!)
5) Příručku, úvodní disketu
6) Záruku 1 rok

Co dodat na závěr?

  Snad jen, že na upraveném Didaktiku Kompakt (spolu s MAY 912, EPSON LX 400, EGA color monitorem) pracuji od září 97 a zatím jsem nezpozoroval žádné chyby nebo nedostakty, takže vám všem tuto úpravu mohu jen dopuručit! (Cena: 1490,--)

mts


povídka

Ladislav Szalai:
------------------------------------------
Jak zachránit boha
(Ze zápisků psychonauta Abdelara Smokvoje)
--------------------------------------------------

  L.P. 2397, duben, neděle
Už mám dost toho věčného běhání v hnacím bubnu továrny na výrobu konzervovaných historických snů. Kdejaký robot se dneska válí v posteli a já, člověk, mám na tu bandu makat jako šroub? To teda ne. Rozhodl jsem se skoncovat s životem nádeníka a přihlásil jsem se do konkursu na psychonauta. Čert ví, co to je - zřejmě to má něco společného s psychovizí -, ale mohl-li se přihlásit i neuropočítač DLABAT 2376, náš snovedoucí, proč bych to nezkusil taky. Když se štěstí unaví...
Konkurs vysílala celá Sluneční konfederace. Nasadil jsem si psychovizní brýle a vešel do mě málo známý hlasatel. Povídá:
"Dám ti deset otázek, Abdelare. Když na ně správně odpovíš, postoupíš do dalšího kola.
Za prvé: Víš, kdo to byl Izák Neutron?"
"Nevím," odpověděl jsem po pravdě.
"Za druhé: Kdo napsal knihu Stařec a hoře?"
"Nevím."
"Za třetí: Jak zní Pierreboulleův zákon?"
"Nevím."
"Za čtvrté: Kolik vážil Samson?"
"Nevím."
"Za páté: Na kterých olympijských hrách startoval Ronald Reagan?"
"Nevím."
"Za šesté: Který architekt postavil Mont Blanc?"
"Nevím."
"Tróju dobyl Homér nebo Schliemann?"
"Nevím."
"Za osmé: Četl Buddha bibli?"
"Nevím."
"Za deváté: Který slavný mořeplavec první objevil Slunce?"
"Nevím."
"A za desáté: Koho vyhnal Svatý Petr z ráje?"
"Nevím."
"Gratuluji ti, Abdelare Smokvoji," uklonil se psychovizní hlasatel a s profesionálním úsměvem mi oznámil, že jsem se desetkrát strefil do černého.
Správná odpověď zněla desetkrát "nevím."
Postoupil jsem do druhého kola.

  L.P. 2397, duben, pondělí
  Je to slastný pocit, nejít dva dny za sebou do práce. Jako účastník druhého kola jsem získal nárok na luxusní obsluhu. Před domem, kde bydlím, zastavil v devět hodin pojízdný bar. Sousedi mohli puknout závistí, když tři automatické hostesky nastoupily do výtahu a zazvonily u mých dveří.
Psychovize vysílala hodinu předtím zvláštní ranní zpravodajství. Dozvěděl jsem se, že do druhého kola postoupilo ze sto dvaceti pěti miliard soutěžících pouhých tři tisíce dvě stě dvacet. Všechno to byli počítače, roboti, androidi a Glubstrussovy fixní ještěrky. Já jediný mám hájit v druhém kole lidskou rasu! Přes noc se ze mě stal nejslavnější člověk Sluneční konfederace. Jen aby to vydrželo!
V poledne jsem si nasadil psychovizní brýle. Hlasatel do mě vešel stejně suverénně jako včera a povídá:
"Tak co, Abdelare, jak se vede?"
"Ale jo, ujde to," já na to.
"Dneska to bude o něco horší. Těžká matematika," mrkl na mě povzbudivě. "Ale mám pro tebe jenom pět otázek. Zlom vaz."
"Díky."
"Tak tedy, za prvé: Víš, nebo nevíš, proč je jedna víc, než jedna ku jedné?"
"Vím," odpověděl jsem trochu nejistě.
"Za druhé: Víš, nebo nevíš, kolik nekonečen se vejde do čtverce nad odvěsnou?"
"Vím."
"Za třetí: Víš, nebo nevíš, kolik váží vesmír pod tlakem sto tisíc atmosfér?"
"Vím."
"Za čtvrté: Víš, nebo nevíš, jestli existuje Bůh?"
"Vím."
"Za páté: Víš, nebo nevíš, jak ho zachránit?"
"Vím."
"Gratuluji vám, Abdelare Smokvoji!" začal mi hlasatel vykat a v očích se mu objevily slzy dojetí. "Já věděl, že mě nezklamete. Správná odpověď zní pětkrát vím. Jsem pyšný na to, že jsem vstoupil právě do vás. Díky tomu je teď moje další kariéra ve studiu zajištěna. Už teď vám mohu sdělit, že do třetího kola a vlastně do finále postupujete pouze vy, plazmatronický počítač NOF 6/116 a Glubstrussova fixní ještěrka Josef 2pík. Ostatní vypadli."
To mě teda podržte...
Byl to rachot, když mě pancéřový supervůz psychovize odvážel do studia! A ty davy na ulicích! Mačkali se všichni jako housenky, aby mi provolali slávu. Co na mně najednou mají? Ještě v sobotu jsem běhal v hnacím bubnu továrny na výrobu konzervovaných historických snů a nepřišla se na mě podívat ani myš, a dneska jsem jim dobrý. Tak jen se koukejte, stejně nic neuvidíte!
Vystoupil jsem z vozu a s potěšením sledoval, jak mi kordóny policejních neuropočítačů prosekávají cestu ke dveřím studia. Pendreky jen svištěly.
"Ale mě ne! Mě ne!" křičel někdo vysokým hlasem pár kroků přede mnou. "Já jsem přece ředitel psychovize! Já ho jdu uvítat!"
Provolávali mi slávu, každý se mě chtěl dotknout, poplivat pro štěstí. Natahovali ke mně ruce s mými hologramy a plastickými psychoprojekcemi, abych se jim na ně podepsal. Mávali transparenty a vlajkami s obrovskými písmeny A.S.
Vlídně jsem jim kynul.
Pod pendreky se najednou prosmýkla drobná stařenka s nápisem ABDELAR'S FANS CLUB a vstrčila mi do ruky promaštěný sáček. "Upekla jsem ti buchty, synáčku. To ti dodá sílu. Jsou s povidly." Dojalo mě to. Chtěl jsem jí poděkovat, ale neuropočítačoví poldové ji popadli a vlekli pryč. Ještě jsem zahlédl, jak zlostně mrská nohama.
Rychle jsem si nacpal sáček s buchtami pod košili. Šli na to na můj vkus trochu moc tvrdě, tihle maníci z NEPOPO. Už byli u mě a šoupli mě do dveří studia jako balík hydroponické slámy. "Jen se z toho nepopo!" křikl jsem na ně odvážně. To jsem jim to dal!
Seděl jsem asi půl hodiny v audiohypnotické čekárně, než si mě odtud konečně vyzvedl ředitel psychovize. Na můj vkus vypadal příliš jako rváč. S těmi boulemi a modřinami od pendreků. Koukal jsem nenápadně tři metry stranou.
"Tady jsem!" zapištěl. "Vítejte, slavný příteli! Dovolte, abych vám představil organizátory Velkého konkursu."
Otočil se pomalu dozadu. Teprve teď jsem si povšiml, že ve dveřích čekárny za jeho zády nehybně stojí dva roboti s obrovskými pyramidovitými lebkami a jeden počítací stroj na vzduchovém polštáři.
"Tohle je robesor Senac Impulsition."
Bližší robot kývl pyramidou.
"Robesor HP Apatikus."
Druhý robot elektronicky zašuměl.
"Sigma Sapiens Sapiens Sapiens."
Počítací stroj se spokojeně zhoupl na vzduchovém polštáři.
"Smokvoj," utrousil jsem nedbale, aby si nemysleli, že mě dva kybernetičtí profesoři a jedna inteligentní pumpa vyrazí dech. Taky už jsem byl někdo!
"Jestli vám to nebude vadit, přestěhujeme se na chvíli do mé pracovny," uchopil mě zboulovaný ředitel v podpaží a dost neúspěšně se na mě zašklebil.
"Proč jsem si vás vlastně vzal takhle stranou, Abdelare Smokvoji," spustil nejistě, sotva jsem se usadil. Chvilku nad tím uvažoval a pak pohlédl na Impulsitiona.
"Tak tedy, proč jsme si vás vlastně vzali takhle stranou," ujal se robot čile slova a začal rychlými kroky bloudit v kruhu po místnosti. "Proč jsme vlastně vyhlásili Velký konkurs? Proč potřebujeme psychonauta a proč jsme nikomu neprozradili, co to vlastně je? Nač ty tajnosti, napadlo vás určitě, neboť tak inteligentního člověka to napadnout muselo..."
"I vy jste byl určitě zvědavý, proč tolik tajností najednou," bloudil robesor Senac Impulsition dál nejistě dokolečka. "A teď přišla chvíle, abyste se dozvěděl, co za vším tím rozruchem vlastně vězí. Dnes už vám to můžeme prozradit - pouze vám to můžeme prozradit -, neboť jste jedním ze tří finalistů Velkého konkursu, ale nejen to - teď poslouchejte dobře: vy jste jeho vítězem!"
"Cože? Já že jsem vítězem?" vyskočil jsem z křesla a otevřel ústa překvapeně dokořán. "Jak to? Vždyť ještě nebylo finále!"
"Nekřičte tolik," napomenul mě robesor HP Apatikus. "Nikdo se nesmí dozvědět, na čem jsme se tady ujednali. Pochopte to dobře: my - tedy já, robesor Impulsition a Sapiens Sapiens Sapiens - jsme se rozhodli, že psychonautem budete vy. Jste člověk, a to poslání se pro vás nejlépe hodí. Teď vám přečtu tento tajný záznam," vytáhl si rychle z čela bílou pásku a začal číst: ZACHRAŇTE BOHA! ZACHRAŇTE BOHA! ZACHRAŇTE BOHA!
"Tuto zprávu," pohlédl na mě robesor významně, "jsme zachytili na nesmírně krátkých vlnách všech lidských mozků, které jsme zatím zkoumali psycholokátorem. Vypadá to, jako by veškeré lidské mozky obsahovaly jakýsi dědičný element obsahující toto volání o pomoc. Bůh se zřejmě dědí z generace na generaci, ať chceme či ne."
"Po dlouhých výzkumech jsme došli k závěru," převzal slovo Sigma Sapiens Sapiens Sapiens, "že v mozku každého člověka existuje prostor nesmírně malých mikroskopických rozměrů. V tomto prostoru - podle naší teorie - se nachází jakási nadpomyslná bytost, jakési jsoucno vyššího kosmického řádu, které jsme z nedostatku jiných vhodnýh termínů označili tím bezmála zapomenutým slovem "Bůh". Bůh je zřejmě někým nebo něčím ohrožován a vysílá o tom zprávu na nesmírně krátkých vlnách."
Tomu jsem tedy moc nerozuměl. "A co já s tím mám společného?" zeptal jsem se jich.
"Vy poletíte zachránit Boha, psychonaute," odpověděl mi počítač s ledovým klidem.
"Jenže já..." začal jsem, ale už byli asi netrpěliví, a tak si přečetli moje myšlenky dřív, než jsem je stačil vyslovit.
"Konkurs se bude konat za několik minut, nemějte strach," uklidňoval mne HP Apatikus. "Vy budete jeho vítězem. Teď už vám nemusíme nic tajit. Naoko se celé té psychovizní parády zúčastníte a na všechny otázky odpovíte ANO, ANO, ANO. Ano?"
Neměl jsem nejmenší chuť letět někoho zachraňovat, ať vysílal, co vysílal. Rázem jsem se rozhodl, že schválně odpovím NE a NE a NE. To bude překvapení, až selžu před svědky, před miliardami bytostí Sluneční konfederace, které budou sledovat konkurs v psychovizi!
Vešel jsem spolu s ředitelem do sálu vyzdobeného svítícími škeblemi z Venuše. Všechna psychovizní děla se na nás okamžitě zaměřila. Rázem jsme vstoupili do miliard myslí.
"Abdelar Smokvoj," představil mě něčí zvučný hlas.
Maličko jsem se uklonil a poplašeně si začal okusovat nehty. Zazněl bouřlivý umělý potlesk.
"To je prosím náš kandidát číslo tři," vyšel mi naproti hlasatel v černých vodotěsných šatech a podal mi s oslňujícím úsměvem ruku. "Dovolte, milý Abdelare," vedl mě pomalu ke středu sálu, kde stály dva stoly - jeden pro soutěžící a druhý pro porotu - "abych vás představil vašim konkurentům."
"Tohle," ukázal na neforemný plazmatronický počítač těsně po generálce, "je NOF 6/116. Zde vedle sedí Josef 2pík."
Stiskl jsem napřed mechanickou ruku počítači a pak jsem potřepal topornou nožkou Glubstrussově fixní ještěrce. Sodíková bytost si mě změřila chladnýma pohrdavýma očima a usadila se zpátky na své místo.
"Předávám slovo profesoru Senacu Impulsitionovi, předsedovi konkursní komise, která za několik málo okamžiků předloží kandidátům na psychonauta rozhodující otázky!" zvolal hlasatel.
"Vážení psychovizní diváci, milí přátelé," spustil robot. "Jistě jste všichni velice napjatí a chtěli byste už teď znát, co je to vlastně psychonaut, proč vlastně věnovala psychovize jeho výběru takové úsilí? Vždyť téměř osmdesát procent občanů Sluneční konfederace se zúčastnilo našeho Velkého konkursu. Rád vám ještě před zahájením finálového střetnutí tří uchazečů odpovím. Psychonaut je ten, kdo poletí prostřednictvím psychovize nejen do lidského vnímání, ale přímo do lidské duše! Slyšíte dobře: psychonaut poletí přímo do samotného jádra lidské psychiky. Co tam bude dělat? Bude zachraňovat Boha! Soutěžící už znají text závažné zprávy, která byla zachycena na nesmírně krátkých vlnách všech lidských mozků, jež se zatím podařilo vědcům prozkoumat. Vy jej teď slyšíte poprvé. Zní: ZACHRAŇTE BOHA! ZACHRAŇTE BOHA! ZACHRAŇTE BOHA!"
Robot se významně odmlčel, aby zvýšil napětí, a pak pokračoval:
"Za chvíli se dovíme, kdo bude psychonautem. Bude-li to plazmatronický počítač, Glubstrussova fixní ještěrka nebo člověk. Jen jedno je už jisté: bude to ten, kdo nejlépe zodpoví tři velice složité otázky, které pro tento účel sestavil inspirační řetěz myslících strojů z Uranu, Neptunu a Pluta. Finále začíná!"
Nemám rád řečnění a byl jsem z toho všeho tak popletený, že jsem přestal vnímat, co se kolem mě vlastně děje. Najednou jsem si vzpomněl na sáček s buchtami, který se mi pod košilí zatím mírně rozpatlal. Buchty s povidly? vrtalo mi hlavou. Že bych je ochutnal? Na kuráž? Nono, to přece nemůžeš, napomínal jsem se. Dívá se na tebe celá Konfederace. Ale sliny už se mi začaly sbíhat v ústech - jenom si kousnu, potajmu, aby nikdo neviděl...
"První otázka zní," dolehlo ke mně zdálky. "Je Bůh vševědoucí? Odpovídejte ano či ne."
"Ano," řekl rychle počítač.
"Ano," vyhrkla Glubstrussova fixní ještěrka.
Ne, ne, ne! chtěl jsem vykřiknout, abych tu podvodnou porotu dopálil, ale zničehonic jsem se začal dusit. Nevylezlo ze mě ani slovo. Buchty mi uvízly v hrdle!
"Číslo tři bez odpovědi!" dodal někdo za mě.
"Druhá otázka: Jak se jmenovala matka Boha za svobodna? Odpovídejte ano či ne."
"Ano, ano," řekli současně moji konkurenti. Já k tomu nedodal nic. Oči mi div nevylezly z důlků.
"Číslo tři bez odpovědi!"
"Třetí a poslední otázka: Chodil někdy Bůh skutečně po světě? Jestliže ano, tak za kým? Jestliže ne, tak proč ne? Odpovídejte ano či ne."
"Ano, ano," odpověděli oba.
Já jenom modral. Ta babka snad ty buchty zadělávala klihem!
"Číslo tři bez odpovědi!"
"Číslo tři se stává psychonautem!" vyhlásil po dlouhé odmlce předseda konkursní komise robesor Senac Impulsition. Ředitel psychovize ke mně radostně přiskočil a udeřil mě do zad.
"Gratuluji!" zvolal.
Tou herdou mi nejspíš zachránil život.
"To je podvod!" rozkřičel se neuropočítač a ještěrka. "Vždyť jste nám řekli, abychom odpovídali ano!" Mně to také řekli, chtěl jsem jim sdělit, ale nebyl jsem ještě schopen slova.
"V tom spočíval celý náš trik," prohlásil potěšeně předseda. "Všem třem jsme poradili, aby odpovídali ano. Ale otázky byly záměrně zvoleny tak, aby odpověď nemohla znít ani ano, ani ne. Chtěli jsme mít jistotu, že vybereme dobře. Nejinteligentnější z vás se prosadil tím, že se distancoval od jakéhokoliv mylného rozhodnutí. Byl to Abdelar Smokvoj, kdo neřekl ani á, ani bé. Proto se zcela zaslouženě stává psychonautem. Jenom nejmoudřejší a nejprotřelejší bytost z celé Sluneční konfederace je hodna toho, aby se ujala takového úkolu, jakým je záchrana Boha. Jenom tomuto člověku," ukázal na mě pyšně, "může naše košatá civilizace svěřit do rukou nejlepší bojové prostředky, nejdokonalejší výplody techniky a lékařství, prostředky čerpající z nejmodernějších poznatků matematiky, fyziky, chemie, biologie, metaintelektologie, existenciologie a vůbec všech exaktních a neexaktních věd. Všechno, co je zapotřebí k záchraně Boha, svěřujeme teď tomuto člověku, tomuto skvělému muži, Abdelaru Smokvojovi. Zapamatujte si na věky věků jeho jméno, předávejte je z generace na generaci. Abdelar Smokvoj, to je on!" mířila na mě kovová profesorova ruka.
A já tam stál a zíral.
Ale co, napadlo mě nakonec, když psychonaut, tak psychonaut. Jako nejinteligentnější bytost musím tohle důležité poslání přijmout.

  L.P. 2397, duben, úterý
Měl jsem velice neklidnou noc. Zdálo se mi, že kráčím nesmírně dlouhou a úzkou chodbou. Na jejím konci číhala Glubstrussova fixní ještěrka a v zadečku jí kmitalo ostré ocelové žihadlo.
"Pardon," povídá mi robot v bílém plášti, držící v ruce stříkačku s jehlou dlouhou skoro půl metru. "Pardon, asi jsem píchnul malinko vedle."
"Co tu děláte?" obořil jsem se na něho. "Kdo vás pustil do mého bytu, robote?"
"Nařídili mi, abych vás dnes ráno očkoval proti dětské obrně, tetanu, tuberkulóze, černému kašli, úplavici, choleře, záškrtu, amoku, angině pectoris, alkoholu, nikotinu, LSD, osypkám, žloutence, velikášství, zarděnkám, rakovině, infarktu, politice, volné lásce, rýmě, kašli, infantilitě, vzteklině..."
"Tak dost!" zařval jsem. "Jak jste se sem vlastně dostal?"
"Jsem lékař," odpověděl popuzeně. "Plním jenom svoji povinnost." Pak se pobaveně usmál, vytáhl z kufříku svazek paklíčů a zachřestil mi jimi před očima. Vyrazil jsem s ním dveře.
Jak jsem zjistil, hlídal v noci náš dům zvláštní fotostřelecký oddíl. Fotostřelecké neuropočítače nestačily střílet fotografie mých obdivovatelů a obtěžovatelek do registračního střediska, kde speciální hypnopočítače vyhledaly vždy ten správný kód, automaticky stiskly správné tlačítko a vyfotografovaný objekt byl impulsem vyslaným na dálku donucen usnout. Kolem našeho domu to vypadalo jako v noclehárně. Rozesmál jsem se, když jsem spatřil před hlavním vchodem spát i chytrou parní mlátičku, co si před časem vyrobilo jedno technicky nadané dítě z protějšího domu a naučilo ji na mě pokřikovat: "Smokvoj, nejsi zmokloj?!" Zvláštní posily polointeligentních buldozerů mi proklestily jenom s obrovským nasazením cestu k obrněnému supervozu psychovize.
Ve studiu mě zavedli k příšerně vypadajícímu zařízení. Už tam na mě čekali profesoři. Zatímco jsem si prohlížel něco, co vypadalo jako kovová chobotnice, povídá mi HP Apatikus:
"Tak tohle je váš diachronický hyperbolický psychoplán, neboli DHP."
"Strávíte v něm možná perné chvíle," položil mi Senac Impulsition dobrotivě ruku na rameno. "Jak se vám líbí?"
"A nekouše?" vzmohl jsem se statečně na vtip.
"Teď k věci," chopil se otěží profesor Sigma Sapiens Sapiens Sapiens. "Akce proběhne asi takto: Vlezete si dovnitř a posadíte se do myšlenkového křesla. Nos si položíte na červeně vyznačený bod před vámi. Ruce a nohy vložíte do spalovacích otvorů, které dobře rozeznáte. Za žádnou cenu je nevyndávejte! Došlo by k neúplné destrukci a místo vás by se ve vaší duši mohl objevit nějaký nepovedený mutant."
"Cože? V čí duši?" polekal jsem se.
"Ve vaší. Vy totiž poletíte do vlastní duše," řekl stoicky.
"A to mi říkáte teprve teď?" vyskočil jsem zděšeně. "Do vlastní duše? Vždyť z toho můžu mít smrt!"
"K tomu by nemělo dojít," řekl HP Apatikus a teprve po chvíli dodal: "Vaše tělo tu po destrukci zanechá dokonalého dvojníka. To by vás mělo uklidnit. Ten dvojník bude natolik neschopný jakéhokoliv vnějšího i vnitřního pohybu - tím se nemyslí jenom fyziologické, ale i psychické projevy -, že nemusíte mít žádné obavy. Jediné riziko, které existuje, se týká pouze vás, nikoliv vašeho dvojníka. V okamžiku, kdy byste... selhal, dvojníka oživíme a on bude pokračovat dál ve vašem životě."
Páni to mě podržte! Ti to mají ale vypočtené. Jestli s e l ž u, tak si tu místo mě bude sladkostí života užívat nějaký dvojník. Snad abych si to ještě všechno rozmyslel!
"Tak dovnitř," vyzval mě nasládlým hlasem robesor Senac Impulsition. "Žádný strach, drahý Abdelare. Však vy nám neselžete. S vaší inteligencí..."
"A jak mám vlastně toho Boha zachránit?" snažil jsem se na poslední chvíli vytáhnout z nich rozumy.
"S tím si už vůbec nemusíte dělat starosti," uklidňoval mě HP Apatikus. "Však vy už si nějak poradíte. Váš DHP je vyzbrojen všemi dosažitelnými prostředky. Vše, co si dovedete představit, uskuteční ve zlomku sekundy. Vyplní jakýkoliv rozkaz. Stačí myšlenkový popud a DHP se pustí do práce. Stane se vaším neviditelným pomocníkem. Neviditelným, neboť po přistání jeho časoprostorová podstata přestane existovat. Zrovna tak, jako přestanete pro nás existovat vy, přestane stroj existovat pro vás..."
"No tohle," zavrtěl jsem udiveně hlavou. "To jsou mi věci!"
"Budete první člověk, první bytost Sluneční konfederace, která se stane nehmotnou, neprostorovou, dokonce nečasovou, budete nezranitelný, nepřemožitelný, vševědoucí... Jak vám závidím Abdelare Smokvoji! Tak rád bych letěl místo vás!"
Ale to je maličkost, hned si to prohodíme, chtěl jsem mu nabídnout, jenže to už Senac Impulsition bezkrevným strojovým hlasem zvolal:
"Posádko, nastoupit! Pozor! Pochodem vchod k objektu diachronický hyperbolický časoplán! Hlavu sklonit! Lezem! Lezem! Sednout! Nos na červený bod! Ruce, nohy do spalovacích otvorů! Připraven?"
"Ale jo," rezignoval jsem.
"Připraven?"
"Připraven!" zařval jsem zplna hrdla a na těle mi naskočila husí kůže.
"Deset, devět, osm, sedm," začal chladnokrevně odpočítávat. "Šest, pět, čtyři, tři, dvě, jedna, půl, čtvrt, P A L!!!"

  L.P. 2497, duben, úterý. O sto let později.
Když jsem se probral z bezvědomí a vysoukal se z psychoplánu, koukám a co nevidím. Robesoři, omotaní pavučinami a pokrytí prachem, nehybně trčeli v zatuchlé místnosti a kontrolky jim jen slabě žhnuly. Bouchl jsem HP Apatika do zad a zpod uvolněného krytu paměťových bloků mu vyběhly dvě kybernetické myši.
"Nnn... no... ko... ko... konečně!" vyrazil ze sebe. Koktal pak už pořád - myšky mu nejspíš ohlodaly nějaké plošné spoje.
"Co je to?" divil jsem se.
"Čekáme tu na vás sto let!" rozčilil se Impulsition, pod prachem poněkud zrezivělý. "Člověče, co jste tam celou tu dobu dělal?"
Vůbec jsem nevěděl, že jsem někde byl a natožpak sto let. Ale radši jsem se k tomu nepřiznal, když ji na mně tolik záleželo.
"Tak různě...", pokrčil jsem rameny.
"Sakra psy... psy...", koktal Apatikus, až jsem se polekal, že začne štěkat.
"Psychonaute," vzal to za něho Sigma Sapiens Sapiens Sapiens, nervózně šmejdící na vzduchovém polštáři sem a tam, "víte, co se teď dá zachytit na nesmírně krátkých vlnách všech lidských mozků?" A začal si z čela soukat zažloutlou pásku. Nějak se mu zasekla, nebo co...
"Ať si to po... po... po..."
"...poslechne sám," doplnil ho rezignovaně Impulsition a začal mi cpát na hlavu psychodetekční přilbu. Do uší se mi praskotem mozkových signálů prodralo zoufalé volání:
"ZACHRAŇTE ABDELARA SMOKVOJE! ZACHRAŇTE ABDELARA SMOKVOJE!! ZACHRAŇTE ABDELARA SMOKVOJE!!!"
"Tak to vidíte, člověče, co jste spískal," řekl skřípavým hlasem robesor Sigma Sapiens Sapiens Sapiens a začal mi rvát přilbu z hlavy.
Moc mu to nešlo. Nějak se mi zašprajcovala o svatozář.

--------------------------------------------------
Pro X-magazín opsal ze sbírky Orgonova hvězda
aneb Jak zachránit boha "king" Henry.
--------------------------------------------------

úvodník

  Protože 11.5. odjíždím na měsíc dlouhé cvičení a čas tlačí, rozhodl jsem se vydat toto mini číslo, které alespoň částečně vyplní vzniklou časovou mezeru.
  Jinak vítám všechny návrhy na nový prohlížeč textu, který budu realizovat se Schivou v Říjnu tohoto roku (možná i dříve, pokud bude čas...)

Aragorn (Jarda) of N.C.


X-magazin

Shareware
Diskový magazín pro počítače ZX Spectrum a kompatibilní.
..............................................................

Registrační poplatek
9Kč (i v naturáliích)

Program
Dron of K3l & Aragorn of N.C.

Grafika
Schiva of N.C.
DUKE
Aragorn of N.C.

Hudba
IJK

Vydává
Jaroslav Směták
Malá Bystřice 113
756 27
(Momentálně na vojně)

Externí redaktoři
Schiva of N.C.
IJK
Paegas of N.C.

Přispěvatelé
Schiva of N.C.
Ivan Presley
MTs
IJK
Matsoft of N.C.
Václav Slunčík
Jindřich Hrůza (king Henry)

..........................................
Aragorn of N.C. 1.5. 1998